Ve skutečnosti existuje několik tisíc barevných variant. Náš zrak je schopen rozlišovat minimálně 10 000 různých barev, cvičené oko pak okolo 30 000 – 40 000 nebo i více. Z toho lze tušit, jak rozsáhlé mohou být různé kombinace a jak je důležité, aby volba padla na vzájemně ladící barvy.

Barevné systémy nám slouží k přesné definici barvy, na kterou myslíme nebo k tomu, abychom dokázali mluvit řečí barev. Člověk vnímá jako “čistou barvu” barvu červenou, žlutou, modrou, zelenou, bílou a černou. Nazýváme je základními barvami. Základní barvy a barvy nacházející se mezi nimi vytvářejí trojrozměrné barevné těleso, v němž se nacházejí všechny představitelné barvy.

(Zdroj: PREISICHOVÁ, Anikó. Domov a bydlení. Budapešť: IKEA DBK Praha, 1991. ISBN neuvedeno.)

Studené a teplé barvy

Jako teplé barvy jsou označovány žlutá, oranžová, oranžovočervená, červená a červenofialová. Studenými barvami jsou žlutozelená, zelená, zelenomodrá, modrá, modrofialová a fialová. Tohoto jevu se využívá například ve studených místnostech, do nichž volíme teplé barvy a naopak. Je dokázáno, že v prostoru vymalovaném teplými barvami, začne být člověku chladno později.

Koncentrované a ředěné barvy

Koncentrované, neboli nasycené barvy, jsou výraznější (těžké). Zředěné barvy jsou mírnější (lehké), prosvítá jimi materiál (dřevo, textil), na kterém jsou aplikovány. Z hlediska interiérů je dobré používat barevné kontrasty a to barevné protějšky jako tmavá-světlá, studená-teplá, doplňková barva a kvalitativní a kvantitativní barevné kontrasty.

Kontrast světlá – tmavá

Protože se barevné odstíny šíří od bílé po černou, kontrastní vliv se může uplatňovat v rámci každé barvy mezi světlými a tmavými tóny. Musíme mít na paměti, že stejný předmět působí jinak, pokud ho umístíme v kontrastu s tmavým nebo světlým odstínem pozadí.

Kontrastní účinek doplňkových barev

Vzniká mezi barvami, nacházejícími se v barevném kruhu proti sobě (červená – zelená, žlutá – modrá, žlutooranžová – fialovomodrá, oranžovočervená – modrozelená, fialovočervená – žlutozelená). Každá barva může mít pouze jedinou doplňkovou barvu. Doplňkové barvy se vzájemně zvýrazňují.

Kontrast teplá – studená

Používá se, je-li v převaze studená, nebo teplá barva k vytvoření rovnováhy.

Význam barev

Barvy jsou nositelé symbolických významů. A proto je dobré si ujasnit, jak na nás jednotlivé barvy působí.

• Zelená vyjadřuje naději, klid a rovnováhu (stromy, tráva, mech, apod.)
• Modrá je barva klidu, svěžesti, vyvolává pocity dálek a hloubek (nebe, moře, voda, apod.)
• Červená je barvou dráždivou, povzbuzující a pobízející k aktivitě (oheň, krev, apod.)
• Žlutá barva povzbuzuje, vyvolává optimistický pocit lehkosti (slunce, záře, apod.)
• Bílá je barvou čistoty, neutrality (sníh, zimní období)
• Béžová vyvolává pocit tolerance, volnosti (písek, kameny, apod.)
• Hnědá v nás vyvolává pocit stálosti, sounáležitosti a pocit bezpečí (zem, dřevo, apod.)

Autor: Ing. Lubomír Jindřich

Sami si přiznejme, že když máme co nejpřesněji zadanou práci, tak zpracovat takový úkol trvá kratší dobu, než když člověk neví co dělat a chybí mu informace. Většinou pak přemýšlíme, jak problém uchopit, poté se připravujeme na spoustu eventualit, na které ve výsledku ani není kladen důraz, a nakonec nás stejně nepříjemně překvapí něco zcela jiného, s čím jsme nepočítali.

Proto je důležité, aby zadavatel poskytl co nejvíce informací o projektu a o svojí představě. Informace nikdy nebudou stoprocentní a od toho jsme zde my, abychom si s tím poradili a vše patřičně zohlednili. Tím jsme chtěli říci to, že bude-li klient věnovat čas zadání, dostane co si objednal dříve a ušetří tím v prvé řadě vlastní zdroje.

V podkladech by neměla chybět technická dokumentace, podle které v podstatě ve 3D prostředí objekt stavíme. Musíme mít představu o hmotě, všude by měly být zadány rozměry a popisky, pokud klient požaduje přesné ztvárnění, zedník také nepoloží cihlu, aniž by věděl kam.

Příklad, jak se může lišit interiér bez přesného zadání, oproti interiéru, kde bylo zadání upřesněno. Uznejme, že to jsou dva zcela odlišné návrhy, kde nezůstal kámen na kameni.

Tipy z praxe:

• U exteriérů přesné výkresy stavby a terénu, včetně řezů a detailů a kót
• U interiérů přesné výkresy, vybavení
• Povědomí o nejbližším okolí (fotografie, poloha)
• Specifikace použitých materiálů
• Informace o zeleni
• Informace o skupině potencionálních klientu, pro které je projekt určený
• Vzorové vizuály, které klient najde na internetu, abychom měli představu, co se mu vlastně líbí, pokud není specifikováno architektem (pokud klient vybere apartmán s terasou a výhledem na Alpy, tak mu vysvětlit, že pokud vyrábíme vizualizaci bytu v panelovém domě na sídlišti, tak stejného pocitu u vizualizace nedocílíme)
• K jakému účelu budou vizualizace určeny (katalog, plakáty, billboardy, bytové listy, apod.) není nic horšího, než když je projekt odevzdán a klient si vzpomene, že by chtěl na konec vizualizaci použít na billboard a zjistí, že vizualizace není k dispozici v požadovaném tiskovém rozlišení. Napravení této chyby znamená nový rendering do požadovaného vyššího rozlišení (trvá o hodně déle) a nová postprodukce (finalizace a korektury renderu). A co je nejhorší, seznámit klienta s nově vzniklými náklady za naši práci. Proto je důležité si toto vyjasnit hned na začátku a předejít tak mnoha nepříjemnostem.

Autor: Ing. Lubomír Jindřich

Vizualizace se na našem trhu dají jednoduše členit do dvou základních skupin a to architektonické vizualizace a produktové vizualizace, které se navzájem mohou jakkoliv prolínat. Toto členění jsem zvolil spíše z vlastní zkušenosti, na základě toho, jak se pojmy na trhu zažily, než že by měly logické opodstatnění.

Architektonická vizualizace je asi nejznámější formou vizualizace, kterou zná každý. Důvod je ten, že zde není sporu o tom, že projekt, který je vizualizovaný, většinou v danou chvíli reálně nikde nestojí nebo se může měnit jeho vzhled a funkčnost, pokud se jedná o rekonstrukci či revitalizaci. U tohoto typu projektu nelze pořídit fotografie budoucího stavu pro marketingové potřeby, proto je na místě vytvořit obrázky (vizualizace), které budou zachycovat projekt co nejvěrohodněji – a to tak, jak by vypadal po dostavbě, rekonstrukci, apod.

Do kategorie produktové vizualizace spadají vizualizace, které se zaměřují na daný produkt. Může se jednat a typy dveřních křídel, nábytku, stavebních konstrukcí, doplňků zahrad, jídla, elektroniky, prostě všeho, na co si vzpomenete. Vizualizace se tvoří především proto, že fotografie nikdy není dokonalá, vizualizace dokonalá být může.

Nespornou výhodou produktové vizualizace je její použití do katalogů, kdy veškeré obrázky k sobě pasují a ladí, protože se simulují podmínky reálného fotografického studia. Jednotlivé objekty lze upravovat a modifikovat. Kdyby se fotily reálné objekty, tak se náklady mohou vyšplhat do nepředstavitelných výšin. Veškeré produkty by se musely vyrobit, dopravit, poskládat, nasvětlit, vyfotit, rozložit, odvézt. Pro představu, pokud vyrábíte jeden produkt, tak to asi problém není, ale pokud vyrábíte například již zmiňovaná dveřní křídla a máte jeden typ v různých barevných variantách a desénech, tak v tomto případě by musel být každý tento typ vyroben, aby mohl být vyfocen.

Produktové vizualizace jsou vhodné na různé typy ukázek použití daného produktu, které není jednoduché schematicky zachytit, tak aby funkčnost pochopil i laik (možný budoucí klient). Může se jednat o různá podpovrchová čerpadla, různé typy vytápěcích systémů, apod.

Závěrem věřím tomu, že spousta z nás například ani netuší, že se dívá na vizualizaci a ne fotografii. Vím to z vlastní zkušenosti, protože příkladem mohou být nejmenované řetězce rychlého občerstvení, které vystavují vizualizace jídel, které si u nich můžete objednat. A proč to dělají? Protože žádný kuchař na světě vám nepřipraví dokonalé jídlo bez kosmetické vady a s tak pravidelně nakrájenou cibulí a rajčetem.

Autor: Ing. Lubomír Jindřich